Tak a je to tady. Něco, co jsem měla udělat už dávno. Nikdy jsem ale neměla dost sil a odvahy to udělat. Bylo mi líto všechno zbořit, ale nyní vidím, že asi jinudy cesta nevede. Jsem nemocná, trpím bulimií a opravdu horkotěžko není dne, abych se nepřežrala a nezvracela.

Nyní vážím 43 kilo, dosáhla jsem svého cíle - mám už 63cm v pase, ale šťastná? Ne to nejsem. Takovýto život vést? Ne, děkuji pěkně. Vlastně mi ke zrušení blogu hodně pomohla Sisi , která nedávno začala se zvracením také a mě se opravdu rozsvítilo. Opravdu Sisi, děkuji ti za všechno, co jsi pro mě kdy udělala, každé slovo, které jsi napsala. Chci, abychom nadále zůstaly v kontaktu, protože jsi mi opravdu přirostla k srdíčku.

Uvědomila jsem si právě díky Sisi, že tyhle pro-ana-mia blogy jsou opravdu zrádné. Ačkoli jsem na svůj blog chodila poslední měsíce velice zřídka, cítím se i já vinna tím, kolik dalších dívek si mohlo přečíst mé bulimické zápisky, kolik se jich mohlo inspirovat a opravdu dobře mi po tom není. Je to hrozný pocit.

Chystám se jít léčit. Nezní to ani mým uším pěkně. Teď jsem 4 dny nezvracela. Opravdu, mohli byste mi pogratulovat. Co počítám od začátku září byl tam jen jeden den, kdy jsem nezvracela, jinak opravdu dennodenně jsem měla hlavu v záchodě. (O sobotách i víckrát). Tedy jde o následující, vím, že se sama vyléčit nemohu, snažím se jen sebe ozkoušet, jak dlouho to ještě takto půjde. Přišla jsem na princip, že toho sním mnohem víc, když jím jen jednu určitou potravinu pocelý den, než když mám pestrý jídelníček. Já vím, že to je špatně, ale jinak jíst neumím. Teda, bez zvracení. A jak jsem poslední 4 dny jedla?

Úterý: rajčata
Středa: jablka
Čtvrtek: citrusy (pomeranče, manderinky a grepy)
Pátek: salátový okurky a mrkve

Vtipný ne, když se na to teď dívám. Zítra se chystám dát jogurtovej den. XDD. To je spíš smutný, než vtipný, ale co. Nu a až selžu, tak zajdu do poradny, kam jsem MĚLA jít už dnes, ale když jsem viděla, že se teď držím, tak z toho sešlo.

Sisi děkuji, ostatní bych nejradší od Ana-mia-blogů nějak odradila, ale jelikož vím, že to je jak mluvit do dubu (protože ke mě toooolik lidí taky hustilo, ať skončím dřív, než do toho spadnu úplně.....hm, měli pravdu, ale já jsem trvdohlávek a musím si vše vyzkoušet na vlastní kůži. Taky to mám).

Tedy, NAshledanou!
Vaše milující,
snad končící bulimička Stacy